Buď světlem mým nohám! (modlitba)

Články a úvahy k povzbuzení ve víře

Buď světlem mým nohám! (modlitba)

Příspěvekod New_one » čtv led 06, 2011 2:15 pm

Pán nás již pozval vstoupit na jeho cestu odevzdání, v tento čas nám chce ukázat, jak po ní máme jít; od pozvání nás vede ke konkrétním věcem, které na této cestě budeme potřebovat. Zvolání "Buď světlem mým nohám!", je prosba stavící se na biblickém verši "Tvé slovo je světlem mým nohám." Jestliže prosím Pána, abych na oné cestě nezabloudil, obrací mou pozornost na své slovo.

Není třeba žádných krkolomných úvah, aby nám bylo jasné, že tím co nás má provázet, je Boží slovo. Je okřídlené rčení, že je snazší najít deset křesťanů, ochotné položit život za Bibli, než jednoho, který ji opravdu čte. Nikde není psané, že křesťan musí přečíst celou Bibli. Pokud čtu s takovýmto cílem, brzy to vzdám, protože vzdálené a daleké cíle nás odrazují. Ale každý den můžu přečíst jeden odstaveček, zabere to jen pár chvil. Nečtu, abych přečetl, čtu, abych se setkal. Ne všemu musím rozumět, dokonce ne vše se mi musí líbit. Ale skrze víru se setkávám s Božím Slovem, které má takovou váhu, že nás stvořilo. A k životu nás může stále obnovovat, jakkoliv to nemusím "cítit". Věř Bohu, ne svým pocitům. Ale ten, kdo čte pravidelně ví, že jednou za čas přijde okamžik, kdy jsme i pociťovaně nasyceni Slovem. A zanedlouho také zjistí, že má většinu Písma téměř bez námahy přečtenou... Ale to je jen jedna část současného Božího vybídnutí. Je ještě druhá a myslím, že je stejně, ba i více důležitá.

Jestliže má být na naší cestě světlem Boží slovo, nesmíme zapomenout, že především On sám je Slovem. To je velmi důležité! Ježíš sám je živým Božím Slovem a chci-li zůstat na cestě musím se setkávat s Ním jako se Slovem. A to se děje v modlitbě.

Možná nám často přijde, že se neumíme modlit, že toho Bohu nedokážeme mnoho říci. Jenomže modlitba skutečně nemusí být o tom co Bohu řeknu já. Častokrát to pro Něj nejsou žádné novinky :) Ale i když se On raduje z naší snahy mu nedokonale sdělit, co prožíváme, možná bychom měli víc nechat mluvit Jeho, vždyť On je Slovo. Co já můžu říct? Věřím, že je-li On Slovem, nemůže mlčet. Může slovo mlčet? Nepřestane být pak slovem? Proto Bůh k nám nikdy nemlčí, vždy je k nám aktivní, vždy pro nás něco má. Nikde není psáno, že je to něco, co musím slyšet, on přece "vyučuje bez hluku slov". Kdo slyšel Jeho stvořitelské "Staň se!"? A přece bylo uskutečněno. A tak ani já nemusím Boží slovo slyšet a přece se na mne vyplňuje, když se mu otevírám, srdcem naslouchám a dávám Mu prostor. A podle toho, kolik Mu dám prostoru, tolik stvořitelských slov mi může říct.

Mám-li zůstat na cestě skrze světlo Jeho slov, nesmím zapomenout, že především v modlitbě (naslouchání) se setkávám s Pravým, Věčným a Živým Slovem. Modlitba je ten klíč! On nás chce vést. Každý den dělá jeden krok a očekává, že jej uděláme s Ním. Každý den pro nás něco má. Tak jako tatínek dělá v hlubokém sněhu stopu, aby jeho dítě mělo kam snadno vložit nohu, tak Bůh pro nás dělá každý den jeden krok, jednu stopu, abychom jsme se neztratili. A když nás něco zdrží udělat s Ním tento důležitý krok, je pak těžké onu zavátou stopu nalézt a vstoupit do ní. A jestliže vynecháme několik dní, cesta se pro nás stane nemožnou a my se ztrácíme. Jdeme z vlastních sil a většinou špatným směrem, anebo nejdeme vůbec, stojíme bezradní. Avšak každý kdo shledá, že ztratil cestu, že dlouho otálel a Bůh se mu ztratil, každý může zavolat: Pane, tady jsem! A On se pro tebe vrátí.

Jsme povinni každý den dělat onen krok modlitby, který pro nás Bůh připravil. Jestli jej neuděláme, brzy se nám Pán ztratí. To už známe. Proto je čas už nevynechat žádný den, žádnou Boží stopu. Stačí si jen udělat čas (a jak je důležitý!). Čas na Písmo, čas na setkání s Živým Božím Slovem - modlitbu. Je to jen krůček po krůčku, ale až při pohledu zpátky je vidět, čím vším nás Bůh provedl. Je-li mi však toto často obtížné, vždy můžu zavolat "Tady jsem". Pokud ale jenom pořád začínám, proč se divím, že jsem stále na začátku? "Kdo nechce hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby", říká se. Jakkoliv to může znít tvrdě, není to často skutečně tak? Avšak nikdy to není o našich silách. Vždyť i Terezie z Lisieux sedm let při takové modlitbě usínala. No a co? Modlitba by měla být o tom, co dělá Bůh, ne co děláme my. Nemusíš toho moc pociťovat. Stačí ochota, otevřenost, najít čas čtvrthodinku, půlhodinku, ... a vložit se do Božích rukou a nechat se přetvářet, setkat se se Živým stvořitelským Slovem. To je naše světlo na cestě! Nezačneme-li den co den s Pánem kráčet, k čemu nám bude vše ostatní?
Jsem si jist, že nás k tomu chce dnes vybídnout.
Jen Jednoho je třeba...
New_one
Site Admin
 
Příspěvky: 4443
Registrován: stř pro 26, 2007 10:45 am
Bydliště: Ostrava

Zpět na Vyučování

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron