Mou cestu v rukou máš (odevzdání se)

Články a úvahy k povzbuzení ve víře

Mou cestu v rukou máš (odevzdání se)

Příspěvekod New_one » čtv pro 02, 2010 3:56 pm

„Mou cestu v rukou máš... jdu s důvěrou.“
Věřím, že v tento čas nám chce Bůh předložit toto slovo, abychom jej přijali, rozvažovali o něm a snažili se (také skrze modlitbu) jej žít.
Nejde sice o verš z Písma, ale z jedné písně, nicméně odkazuje na celou řadu biblických úryvků a obsahuje nejzákladnější křesťanské motivy a důrazy. Co nám jím chce Bůh říci? Podívejme se blíže:
První část verše „Mou cestu v rukou máš“ je dost zajímavá a důležitá. Sama o sobě může být například naším vyznáním Bohu, přáním, prostým konstatováním skutečnosti, nebo dokonce obavou. Je toho celá škála, čím tato věta může být.
Ale nejdůležitější otázkou je, čím je tato věta pro nás. Jak se já osobně k ní stavím? Zkus ji říct Bohu právě teď... Co to ve mne vyvolává? Naději? Obavu? Touhu? Nic?
Jaký je můj vztah k Bohu? Odevzdal jsem, daroval jsem svůj život Bohu? Mám z toho strach? A proč bych to vlastně měl udělat?
Podívejme se na Ježíše: On přišel a jako první vložil svou cestu do našich rukou – a to ať jsme s Ním naložili jakkoliv. Nám dal moc Jeho cestu zavést k nám do našeho srdce, nebo ne. On se nám přece již svěřil.
On nás stvořil a povolal k dobrému. Dal nám život v plnosti. Bojíme se mu svěřit? Proč? On je přece dobrý! My jsme ochotni téměř čemukoliv bez rozmyslu přenechat svůj život, ale Jemu ne. A přece On je přitom tak dobrý!
A ještě jedna věc: On má právo na můj život. Má právo na mou důvěru. Má právo na to, abych mu svou cestu odevzdal. On mi dal život - přirozený i věčný, dal mi vzniknout a dal mi naději na budoucnost. Prošlapal mi cestu. To právo je nádherné, protože On toho práva nepoužívá. Místo toho pokorně čeká, kdo nabídne. Bůh ponížený - provokuje nás to? Proto možná stravitelněji: Bůh milující. Proto je to právo nádherné, že mu je můžu znovu a svobodně udělit. On má na můj život právo; vždyť mi ho dal! Ale On toho práva nepoužívá. Pokorně čeká, kdo Mu otevře. A tak vítězí jen láska.
Vychází-li naše cesta z našeho srdce, pak onou větou také vyznáváme, že má ve svých rukou naše srdce; jeho se dotýká, my mu je odevzdáváme. Sahá na něj s láskou, jen s láskou a úctou. A jeho dotyk dává lásku, radost a pokoj. Dává uzdravení, dává život. Dává důstojnost a svobodu. Jde zde o něco naprosto unikátního, hluboce intimního a proto se to může dít jen za našeho toužebného, jasného svolení; za našeho vědomého a plného odevzdání se. Pak to může zažít proudit. Vztah srdce k srdci, Duch Života, naše Vysvobození.
V první řadě jde Bohu o vztah s námi. Odevzdáním se může začít v celé své plnosti. On chce citlivě s láskou a úctou uchopit Tvůj život a vyvést ze smrti, ze temnoty na světlo, do života. Nic neudělá, dokud Mu k tomu nedáš svobodu, ochotné svolení.
Avšak potom – až potom, až se Mu odevzdám, můžu říct: „Jdu s důvěrou.“ Ne dříve. Bez toho aniž bychom se svěřili Jeho božskému vedení nemůžeme životem jít jistě, beze strachu, s nadějí a radostí, bez toho nemůžeme vědět, kam nás naše cesty zavedou.
Známe je? Známe svoje cesty? Kterým směrem jdu a kam mne moje cesta vede? K čemu jsem upnul svůj cíl? Vím určitě kam povede moje konkrétní cesta? A je to Ta Cesta? Anebo znám Cestu, ale stojím na místě? Otázek se může (a možná mělo by) se vynořit mnoho. Nejdůležitější je však vědět, že se chci pohnout, kam zamířím své kroky a jak svého cíle dojít.
Vyjít na cestu však obsahuje onu podstatnou věc: důvěru. Potřebujeme skutečnou důvěru, abychom mohli skutečně vyjít. Důvěru jako vztah. Důvěru jako lásku. Důvěru jako známost. Důvěru v to, že Ten, který nás vybízí vyjít ze svého místa stagnace, to myslí s námi dobře. Když Ho znám a znám Jeho lásku, nebudu se bát vyjít na Jeho Cestu, kterou většinou známe spíše jen teoreticky, ale nikdy jsme se na ni skutečně nevydali; ne jistým a plným krokem. Kdo je On, který garantuje, že obtíže cesty nás pozvednou? Věřím Mu? Opravdu Ho znám? Známost plodí důvěru a důvěra odvahu se na cestu vydat. Jestliže Ho opravdu znám, můžu říct: jdu, jdu s důvěrou.
„Mou cestu v rukou máš, jdu s důvěrou“ je krásné vědomí toho, že se nikde neztratím. On je hoden důvěry. Odvaž se...
Jen Jednoho je třeba...
New_one
Site Admin
 
Příspěvky: 4443
Registrován: stř pro 26, 2007 10:45 am
Bydliště: Ostrava

Zpět na Vyučování

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron