"Dopis všem" (jednota)

Články a úvahy k povzbuzení ve víře

"Dopis všem" (jednota)

Příspěvekod New_one » pon lis 29, 2010 4:14 pm

Drahý bratře, drahá sestro!
Již několik týdnů mám napsán tento dopis Tobě. Velmi jsem váhal, jestli jej mám skutečně „odeslat“. Ovšem poslední události mne přesvědčily, že bych měl. Tak jako Tobě je určen všem, kdo jsou v Combatantu nějak zapojeni, aktivní (myslím tím i třeba jen Tvoji milou přítomnost na fóru).
Dovolím si Tě takto oslovit, tímto „dopisem všem“. Protože v této službě stojím od počátku, protože jsem byl pověřen dbát o duchovní růst Combatantu, ale hlavně protože čím dál tím víc pociťuji odpovědnost za každého z nás, starost o Tvůj život, chci se tímto dopisem podělit o několik – dle mého podstatných – myšlenek a povzbudit Tě v tom, co prožíváš. Možná se minu, protože mnozí prožíváme rozdílné věci, ale snad budeš i třeba jen jednou věcí povzbuzen/a, osloven/a. Budeš-li chtít se o tom dále sdílet, jsem k dispozici! Pokud otravuju, moc se omlouvám! :)
Není pro mne jednoduché takto psát, jelikož bych byl raději z mnohých důvodů spíše schován někde v koutku. A možná pro Tebe také nebude vždy jednoduché číst, ale pevně věřím, že dopis bude pro Tebe povzbuzením. Chci tomu obětovat ze sebe vše!
Děkuji za Tebe Bohu, že jsi se stal/a členem naší komunity Combatant! Tato komunita je specifická, tak jako každý z nás je specifický. Je to dar. V každém z nás má Bůh svého jediného syna/dceru, v každém z nás a pro každého z nás má svůj nenahraditelný plán; a ještě mnohem více: svou nenahraditelnou lásku. Ta je kořenem všeho a v ní máme svůj cíl. Pro to nás stvořil. A i pro ni si vybudoval naši komunitu – malou, divnou, ale svou. Chce tě volat, abys se stal členem živého společenství, Jeho tělem. V první řadě Tě chce volat ke společenství s Ním a s bratry a sestrami. Přijmi toto pozvání a nechej se Jím vést. V první řadě jsi svobodný člověk s nedostižnými možnostmi! Přijmi pozvání do komunity těch, kteří se snaží hledat Boží tvář a být prostě Jeho, tak jak On touží. Není k tomu potřeba nic zvláštního, jen touha, otevřenost, vnitřní tichý souhlas.

Proč být Jeho?
Celé nebe, nespočítatelné zástupy se neustále po věky sytí Jeho krásou a žasnou nad Ním. Je mnohem víc než cokoliv stvořeného. A On přichází svěřit se Ti do dlaní. Je zde Jeho veliká touha být s Tebou. Proto podstoupil muka a sklonil se až na kříž. Přijmeš Ho? Ano, je potřeba k tomu veliká pokora. Proto je blízko těm, kteří se pokládají za nic, je blízký zlomeným. Přijmout Jej znamená naplnit lidství, najít místo, uchopit život. Nemohu nalézt slova, co znamená přijmout Jej, protože On je tím důvodem. Nemůžu Jej popsat. Ale přijmeš-li Jej, vše potom pochopíš.

Jak být Jeho?
Tento poklad – Boží darování se nám – je dostupný každému z nás, každému člověku. Z této výsady není nikdo vyloučen. To, co nám bylo naprosto nemožné – překonat bariéru hříchu – prolomil sám na svém těle. Roztrhl oponu a otevřel cestu do nitra nebeské svatyně. Naděje byla dána všem. Přijmi nepřijatelné, uvěř neuvěřitelnému a odměnou Ti bude On. To je ovšem pro nás téměř nemyslitelný úkol. A proto nám dal Pomocníka. Přijmi víc jeho Ducha! V Jeho Duchu je vše snadné, vždyť je to Jeho Stvořitelský Duch. V Něm budeme vědět co a jak a budeme mít sílu do toho vstoupit. Pamatujme, že bez Jeho Ducha ztrácíme veškerou sílu k dobrému i veškerý smysl snažení. Prosme o více Ducha svatého, bez Něj je vše těžké a nesmyslné. Naopak v Něm lehké a smysluplné. Nechci říct, že se nenajdou obtíže, někdy dokonce přibudou, ovšem s Ním je překonat je možné a radostné. Bez Ducha jsou skutečně duchovní věci těžké, lépe řečeno nemožné. Avšak Čím víc „padnu“ do Jeho náruče, vedení, důvěry, odevzdání, tím víc se (i velké obtíže) stanou radostí a lehkostí. Začne hojně utěšovat On sám a On sám v nich také jednat. Cílem není abychom jsme my s námahou „produkovali duchovní věci“, ale abychom přenechali Jemu plnou vládu. To nás učí i ony těžké věci. On je Stvořitel. Velký v moci, velký síle, bezedný v lásce.

Jak tvořit komunitu?
To, co nám chybí je láska. Láskou jsme povoláni a k lásce jsme povoláni. Není-li láska mezi námi, jak může být Bůh mezi námi? Jak může takové dílo potom obstát? Pravá láska se pozná po ovoci. Pravá láska je vždy sdělitelná a pravou lásku ten druhý vždy pozná a vždy přijme. Měřme svou lásku okem toho druhého. Láska nese vždy dobré ovoce. Láska je měřítkem všech věcí: pravda bez lásky je klam, kdežto láska pravdu miluje. Satan někdy používá pravdu, ale nikdy nemiluje. Pravda bez lásky neexistuje, protože Bůh je jak Pravda, tak i Láska zároveň. Jedno bez druhého neexistuje. Pravda bez lásky je lež.
Možná, že přemýšlíš, jestli to může být až tak řečeno, ale jde mi o to, že Pravda je především osoba a ta Osoba je Láska. Proto to nelze nikdy oddělit. A proto je pravda bez lásky lží. Protože základní Pravda je ta, že nás Bůh miluje. To je základní a nejdůležitější Pravda, od které se všechny další odvíjí. Pokud z toho vyřadím lásku, není to už pravda, ale pokřivená pravda - klam, lež. Pokud pravda ubíjí, není Pravdou, protože ta osvobozuje. "Holý fakt o skutečnosti" neexistuje, protože nic není "holé" ale pramení z Boží lásky (i když to může být těžko pochopitelné), tam má původ všechno, co je. A proto zdůrazňuješ-li pravdu a opomíjíš přitom skutečnou lásku, dávej pozor, jestli již nevykonáváš práci Žalobce. Láska nehledá svých věcí!

Jednota
O jednotu usilujme. Mějme jeden druhého za přednějšího sebe. Služme si! Jsme údy téhož těla! Chybu hledejme u sebe, nechme se poučit, buďme podřízeni jeden druhému. Mějme pochopení! Znovu připomínám lásku: láskyplné jednání se pozná po ovoci – vždy jej na tom druhém poznáme. Budeme-li dokonalí i lidé kolem nás se stanou dokonalými.
Jsme církev, jsme Boží dílo v Kristu Ježíši, Bůh má s námi neuvěřitelné plány. Satan to ví lépe než my. Podívejme se, kolik je mezi námi nejednoty, nelásky. A to jsme „téhož druhu“. Tlačí na nás okolní církev kvůli metalu, tlačí na nás metalisté kvůli víře – a my si přitom někdy dokážeme být jeden druhému škorpiónem, který umí pěkně uštknout. Mějme se v lásce, milujme se, buďme si oporou! Ten zlý ví, že rozděleni nemůžeme obstát.
Mám vizi – varování – které mi Bůh dal v tento čas na srdce: Nevzpamatujeme-li se a nebudeme-li činit pokání, nevzpamatujeme-li se a neobnovíme se a nevyrosteme v lásce, nastane rozkol tak veliký a tak hluboký, že středem Combatantu se rozřízne trhlina a jednotlivé části Combatantu se budou nekontrolovatelně dělit a drobit (tak jako církev doposud) na menší a menší kousky až vítr zbytky rozvěje na místa, kde je již nikdo nesebere. Začne-li se toto dít, nikdo už nebude mít chuť se tomu postavit, bude to tak znechucující, že budeme rádi „že to tak dopadlo“, už nebude návratu. Nebude síla to dát zpět, nikdo o to nebude stát. Bude to dílo toho zlého, jemuž jsme sváry a jinými způsoby dopřáli prostoru. Přicházejí zlé časy na celou církev a neskutečnou tíhnou se postaví vůči ní; obstojí jen ti, kteří staví na skále, kteří stojí v lásce. Pamatujme, že dílo Combatantu je zlému trnem v oku a toto je osvědčená a mocná taktika, na které pracuje dnem i nocí. Posilněme, co ještě zůstává, dokud je na čem stavět!
Ta trhlina již má své místo! Již několikrát jsme téměř překročili onu osudovou hranici. Po ní bude Combatant vydán v plen aby se po něm šlapalo – ztratí totiž chuť. Již několikrát jsem přijal vážné varování; mnohokrát jsme byli na pokraji rozpadu. Nezahrávejme si s mocí toho zlého, je reálná. Nezlehčujme Boží cenné dílo, o jehož pád ten zlý od počátku usiluje. Ano, rosteme, je to ale víc produkt Boží dobroty a shovívavosti, než našeho rozumného hospodaření se svěřeným, ano, doposud jsme měli víc „štěstí“ než rozumu. Ale tak tomu nebude již dále, nepřičiníme-li se o to vzájemnou láskou. Od nynějška se však od nás žádá rozumné správcovství. Nikomu z nás to dílo nepatří, patří Bohu; chraňme se jej svou sobeckostí (která stojí v pravém protikladu k jednotě) přivést k zániku. Již několikrát jsme u něj byli. Toto je výzva. Přepásejte se k boji! Nepřítel je sobectví, neláska, hádky, rozbroje, rozpory. Umřeme tomu všemu! Znovu a znovu! Každý z nás tím jen získá! Pohotově se tedy obrňme trpělivostí, láskou a odhodláním vždy ustoupit tomu druhému. Vyžeňme svár a rozkol ukřižováním sebe sama. Láska ať bez přetvářky.
Je naprosto nepřijatelné, aby kdokoliv z nás byl cílem ponižování, snižování, útoku, zesměšnění, neúcty, despektu, necitlivého jednání, odmítnutí, zranění, povýšenosti, zobecňování, nebo soudů na základě svého hudebního vkusu, názorů, věku, vyznání a vůbec jakékoliv odlišnosti. O všem – opravdu o všem se dá mluvit s láskou a úctou.
Prosím vás, zachovejme jednotu. Bez ní je každé úsilí marné. Bez lásky je každé dílo lidské a odsouzeníhodné. Zůstaneme-li naopak v lásce, vytrváme-li v jednotě, můžeme každý z nás růst osobně i jako společenství – v poznání Pána i v počtu. Pokud je mezi námi jen rozkol, málo lačných se u nás nasytí. Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh, tam není znaveného, tam se dílo daří. Podívejme kolik je mezi námi trpících, kolik díla se nedaří. A my místo toho jsme nadutí a házíme po sobě bahno (i něco ostřejšího) při každé vhodné příležitosti. Budujme se navzájem v lásce! Modleme se za jednotu, usilujme o ni! Bolí to, ale to jako každá opravdová láska. Dívejme se na druhého skrz Kristovy probodené ruce. Dívej se na něj v kontextu této lásky. Na sebe se také dívej skrze Jeho rány v kontextu toho, číms je způsobil. Pak poznáš, že patříš na poslední místo, pak ochutnáš lásku k druhým a pak teprve budeš stát v pravdě. Modleme se za to!
Jen Jednoho je třeba...
New_one
Site Admin
 
Příspěvky: 4443
Registrován: stř pro 26, 2007 10:45 am
Bydliště: Ostrava

Zpět na Vyučování

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron