Zač prosit? (modlitba)

Články a úvahy k povzbuzení ve víře

Zač prosit? (modlitba)

Příspěvekod New_one » čtv bře 18, 2010 12:23 pm

Víme, že sílu k duchovnímu životu, který by viditelně proměňoval náš každodenní život, můžeme nalézt pouze u Boha a to pouze skrze modlitbu; není žádný jiný „kanál“ jak přijmout sílu ke změně věcí, které by změněny být měly.
Nicméně přesto že se k ní nejenom těžko odhodláváme (ač nám nic jiného nezbývá), ale i když už překonáme vše to nedokonalé v nás, co volá po opaku a hlasitě proti modlitbě protestuje, narážíme na to, že nevíme jak a zač se modlit. Proto se stává, že náš duchovní život osciluje mezi pokusy a rezignací, v lepším případě mezi snahou plodnou a modlitební dezorientací. Zač vlastně máme prosit?
To nejdůležitější na modlitbě je vlastní setkání s Bohem. Tím tedy můžeme i začít: poprosit Pána, aby k nám přišel, že mu chceme následující čas věnovat, chceme se mu dát. Není naše věc svými nedokonalými pocity zkoumat zda-li přišel, protože ony to rozpoznat schopny často nejsou. V tomto se však můžeme plně spolehnout na Pána, ve svém Slově nás o této jistotě velmi často ubezpečuje.
Dalším krokem by mohlo být svěření celého našeho života a všech aspektů naší bytosti a prožívání výhradně do jeho rukou. Můžeme prosit, aby byl Pánem, žehnal, vedl, chránil, posvěcoval a proměňoval naši mysl, ducha, duši, srdce, emoce, city, nálady, vůli, touhy, plány, naši minulost, současnost i budoucnost, naše tělo, oči, pohled, sluch, ústa.
Dále můžeme prosit, abysme se mu začali podobat, ať jsme jako on, ať nás ztotožní se svým Synem, ať jsme s ním v jednotě, ať odevzdáme sami sebe a žije v nás On naplno. Ať nás oddělí od toho, co není z Něj a naopak doplní co nám do Něj chybí. Takto můžeme prosit za lásku jakou má On, abychom měli i my, abychom měli pokoru jako On, věrnost, vytrvalost, poslušnost, sebeovládání, sebeobětování, trpělivost. Můžeme prosit za odvahu a zodpovědnost k dobrému nesení svého života, můžeme prosit za svatost, čistotu, Boží světlo. Je také velmi dobré prosit ať vidíme jako On, to, co On, ať cítíme, co cítí On. Můžeme prosit o moudrost a Boží vedení Duchem, aby nás vyučoval, stejně jako aby nás pročišťoval: prosit o milost pokání, obrácení a jeho soudů.
Nakonec mu můžeme jednoduše vyznat lásku: Otci, Synu i Duchu, poděkovat za to jak nás vedl, kam nás nyní postavil a kam nás dál povede; vyjádřit mu důvěru a prosit o další vedení, požehnání a naplnění Duchem. Poděkováním a svěřením všeho, co jsme a co máme, spolu s přáním Boží přítomnosti i mimo modlitbu ji můžeme zakončit. Věřím, že se ovoce takové modlitby člověk dočká!
Samozřejmě, neexistuje žádný návod na úspěšnou modlitbu. Nejenom, že člověk není často hned schopen vůbec posoudit „úspěšnost“ modlitby; modlitba je něco, co potřebujeme, ať „úspěšnou“ či „neúspěšnou“, protože můžeme mít vždy jistotu Božího zájmu, naslouchání, přízně a odpovědi. Přesto člověk často musí o toto bojovat.. Možná budeme potřebovat docela dost času si jen uspořádat myšlenky, upřímit se na Pána. To někdy dokonce může trvat celou modlitbu. A tak se i toto může stát naší modlitbou, Bohem přijatou obětí. Je dobré si určit konkrétní délku modlitby a tu stůj co stůj dodržet - každý den. Pozor, nebrat si příliš velká břemena, ale jen postupně přidávat (někdo svého času radil za každý rok svého života jednu minutu). Není však žádný rychlorecept, snadný „upgrade“. Prostě to dělejme a nezapomeňme, že není velkých ani malých svatých, jsou pouze vykoupení hříšníci.
Jen Jednoho je třeba...
New_one
Site Admin
 
Příspěvky: 4443
Registrován: stř pro 26, 2007 10:45 am
Bydliště: Ostrava

Zpět na Vyučování

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron