Vyznání hříšníka (láska Kristova)

Články a úvahy k povzbuzení ve víře

Vyznání hříšníka (láska Kristova)

Příspěvekod New_one » pon úno 01, 2010 11:46 am

Jedině Bůh je hoden milování!!! Proč milujeme cokoliv jiného, než jeho? Cokoliv nedokonalého naproti dokonalému?
Často se nám někdo zalíbí svým vzezřením, svým vystupováním, svým vlídným jednáním, svou vstřícností. Ale tihle všichni – ač jsou třeba tak krásní, nebo tak milí – jsou velmi nedokonalí. A přece je milujeme. Proč ale nemilujeme Boha?
On nám odpustil, vydal sám sebe. Beze zbytku. Nic si nenechal pro sebe, ale sebe vydal za nás. Není nic z dobrého co by nám odmítl, odpouští i ty nejneuvěřitelnější hříchy jen aby s námi mohl být. V něm jsou všechny pravé poklady nesmírné ceny. On je krásnější než všechna stvořená a lidská krása! Je věrnější než ta nejdokonalejší manželka, plný dobra, hotov odpouštět, hotov sloužit. Obětoval se za nás v době, kdy jsme byli ještě hříšní a přesto přijímá bez výčitek. On je vznešený a mocný, do jeho přízně se vtírají králové světa. On jediný nám může dát život.
Nic si nenechal pro sebe, ale pro nás se pokořil, zchudl a přijal rány, odevzdal život. A my – ač jej známe – jdeme raději od něj pryč. Proč jej nemilujeme? Jsou ti, které milujeme dokonalejší než on?
My se ale raději se zabýváme vším ostatním, abychom nemuseli jím. Necháváme ho stát přede dveřmi jako žebráka, abychom jsme se nemuseli vzdát pohodlného zla. A budeme raději milovat a usilovat o cokoliv jiného než o něj.
Král opuštěný od vlastního lidu. Snoubenec odmítnutý v den svatební. Otevřená pokladnice bez povšimnutí. Ti, kteří jej znali se od něj odvrátili a ti, do kterých se zamiloval jím pohrdli. Ač jsme ho znali, neusilovali jsme o něj. Ač jsme jej znali, zamlčeli jsme to i druhým. Bez zájmu jsme ho opomněli a nechali být.
Má se nás prosit? Prosí...
Ale jednou vejde jako Král a nebude nic co by ve své bohatosti, moci a lásce odepřel těm, kteří Ho milují a následují navzdory svému tělu.

Boží láska nemá hranice, nemá počátek ani konec. Nenajde se nic, co by ji mohlo omezovat ani bránit. K této dokonalé lásce a nevyčerpatelné studnici se zdráháme přijít a raději jdeme za tím, co nemá žádný užitek; dáváme peníze za to, co nedává život.
On slyší hlas bědného, ubožáka, který volá z hlubin hříchu a klamu a nikdo jiný jej nemůže vyslyšet. Zoufalé volání proniká k Jeho uším a neotálí s pomocí těm, kteří volají z hloubi nitra.
Jako základ je tedy poznání, že ani toho nejsme schopni a nezasloužíme si vůbec nic a z pouhé hrůzy z vlastního hříchu, nedokonalosti a ubohosti voláme celým srdcem jako ten, který je méně než nic; voláme Toho Jediného, jedinou záchranu, aby nám dala alespoň tu touhu, protože ze sebe nedokážeme ani to nejmenší dobro, ve kterém bychom jsme se mu zalíbili. Smiluj se nad námi!!!
Toužíš-li po Něm opravdově, pak už nic nemůže bránit, aby vešel! On přichází...
Jen Jednoho je třeba...
New_one
Site Admin
 
Příspěvky: 4443
Registrován: stř pro 26, 2007 10:45 am
Bydliště: Ostrava

Zpět na Vyučování

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron